Zkreslovací efekty

Zkreslení je jednou z nejikoničtějších součástí elektrického kytarového zvuku, která je pro rockově laděné žánry zcela nepostradatelná. Patří mezi základní typy kytarových efektů a obvykle je tak prvním efektem, který většina kytaristů objeví. Zároveň se jedná o efekt, který má nejsilnější schopnost změnit charakter zvuku.

Podrobně se podíváme na to, co zkreslovací efekty dělají, jak fungují, jak se dělí a jakou roli hrají v sestavě kytarových efektů.

Co je to zkreslení?

V elektrickém smyslu jde o změnu signálu. Signál kytary je upraven tak, že dojde k oříznutí nebo deformaci jeho vlnové formy. Vlivem tohoto procesu vznikají nové harmonické složky, které dodávají zvuku energii, agresivitu a sytost. Kytara tak místo čistého, kulatého zvuku získá "nakopnutý", "hutný" nebo "surový" charakter.

Zkreslení může vznikat v samotném zesilovači (např. "vytavením" elektronek), v pedálu (overdrive/distortion/fuzz), nebo kombinací obojího. Ačkoliv čistý zvuk má své kouzlo, právě zkreslení dodalo elektrické kytaře nezaměnitelný uječený hlas.

Jak zkreslovací efekty fungují?

Zkreslení vzniká nejčastěji přímou manipulací s amplitudou signálu. V analogových obvodech se k tomu využívají tranzistory, diody nebo obvody podobné elektronkám. Poté, co vstupní signál dosáhne určité úrovně, dochází k tomu, že obvod nedokáže zvýšený signál zpracovat lineárně a začne ho "ořezávat" (tzv. clipping). Míra a charakter tohoto oříznutí určuje typ zkreslení.

Soft clipping (měkčí oříznutí) vytváří teplejší a přirozenější zvuk, typický například pro overdrive.

Hard clipping (tvrdé oříznutí) vede k ostřejšímu a agresivnějšímu zvuku distortion efektů.

Digitální efekty mohou tento proces simulovat pomocí algoritmů, což jim dává větší flexibilitu, ale někdy méně přirozený zvuk.

---

Typy zkreslení

V rámci zkreslení rozlišujeme několik typů efektů podle jejich intenzity a charakteru:

• Booster - zesiluje vstupní signál bez výrazného zkreslení,

• Overdrive - simuluje jemné přebuzení lampového zesilovače,

• Distortion - tvrdé, agresivní zkreslení vhodné pro rock a metal,

• Fuzz - extrémní a účelně "rozbitý" zvuk typický pro psychedelii 60. let.

Každý z těchto typů má jiný dynamický rozsah, jinak reaguje na hru a má unikátní barvu zvuku.

---

Řazení zkreslení v pedalboardu

Většina kytaristů zařazuje zkreslovací efekty na začátek signálové cesty, respektive hned za ladičku, případně za dynamické efekty (kompresor). Důležité je však i pořadí jednotlivých zkreslení:

• Booster před overdrivem může dodat více gainu,

• overdrive za distortionem může sloužit jako tvarovač tónu,

• fuzz bývá citlivý na buffer nebo jiné pedály.

Zpravidla by se zkreslení nemělo nacházet za dozvukovými efekty (delay, reverb). Dozvukové efekty totiž vyplňují prostor za tónem, a pokud se zkreslení nachází až za nimi, zkreslí celý celý signál včetně dozvukové ambience, jejíž intenzita se tak znásobí. Ve výsledném zvuku pak nemusí být tóny čitelné a konkrétní. Pokud se za dozvukovými efekty nachází silnější zkreslení, zvuk spíše připomíná bahno.

Z toho důvodu by se zkreslení obvykle mělo umístit ještě před dozvukové efekty. Ať už je intenzita zkreslení jakkoliv výrazná, ambience dozvuku není nijak znásobena a pouze dohrává již zkreslený signál.

---

Analogové vs. digitální zkreslení

Zkreslení může být vytvořeno jak analogovými obvody, tak digitální simulací. Analogové zkreslení je většinou přirozenější a lépe reaguje na dynamiku hraní. Digitální efekty naproti tomu nabízejí větší variabilitu, širší rozsah a v některých případech i možnost ukládání presetů. V posledních letech se rozdíly stírají, a kvalitní digitální modelery (např. Line 6 Helix, Universal Audio, Strymon) nabízí zvuk, který se věrně blíží analogovému originálu.